Jde o to (z hlediska prodejce), jak velký objem zboží půjde do ČR respektive do EU. A to proto, zda se to cizí firmě vyplatí.
Jedna varianta je, dovézt zboží do tzv. celního skladu a teprve při výstupu zboží z celního skladu se provede celní procedura a platba DPH. Celní proceduru a platbu DPH provede kupující. Tzn. že cizí firma přenese tuto záležitost na kupujícího (pak nejspíše moc neprodá)
Druhá varianta je, že si cizí firma musí zřídit nějakou pobočku , třeba jen organizační složku, která provede vyclení a platbu DPH a vyclené zboží pak odešle kupujícímu.
Vzhledem k tomu, že ČR je zaplať PánBůh členem EU, je otázkou, proč by tato pobočka měla být právě v ČR, v zemi s nejvyšší byrokrací v EU a s velmi vysokými daněmi. Mnoho asiatů, kteří prodávají do EU a též do ČR, toto řeší tak, že si zřídí firmu v Anglii, na kterou dovezou zboží, provedou vyclení a pak z Anglie toto zboží rozesílají po celé EU a také do ČR.
Rozdíl mezi Anglií a Českem, pokud jde o byrokracii a tím provozní náklady na takovouto pobočku, je nebetyčný. Česko je v tomto směru minimálně 100 let pozadu a ta propast se s českou poslaneckou tvořivostí neustále prohlubuje.