Prakticky každý zaměstnanec tuší, že je dle zákoníku práce odpovědný za škodu, kterou zaměstnavateli způsobí porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Ohledně povinnosti náhrady škody (a její výše) však v zaměstnaneckých kruzích panuje spousta mýtů a polopravd. Udělejte si proto jasno v tom, za jakých okolností škodu zaplatíte jen zčásti, a kdy v plném rozsahu.
Kdy vzniká povinnost k náhradě škody?
Zaměstnavatel může vznést nárok na náhradu škody pouze v případě, kdy prokáže, že ke škodě došlo při porušení pracovních povinností při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Dalším předpokladem je existence přímé souvislosti mezi vznikem škody a porušením pracovních povinností.
Důkazní břemeno je tedy na straně zaměstnavatele, což ovšem neplatí v případě zvláštní odpovědnosti, která vzniká na základě dohody mezi ním a zaměstnancem. Pokud jste tedy uzavřeli např. dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty (příp. za ztrátu svěřených věcí apod.), budete muset nevinu prokázat.
Rozsah náhrady škody záleží na okolnostech
Standardně má zaměstnavatel právo na náhradu ve výši 4,5násobku průměrné hrubé mzdy zaměstnance, který mu svým jednáním prokazatelně způsobil škodu. Limit však nemusí platit vždy – skutečnou škodu hradí zaměstnanci vázaní dohodou o odpovědnosti, ale také zaměstnanci, kteří škodu způsobili úmyslně, v opilosti či po zneužití návykových látek.
Jak se před odpovědností za škodu chránit?
Jedinou skutečně účinnou ochranou je uzavření kvalitního pojištění odpovědnosti pro zaměstnance. Pohlídejte si rozsah pojistné ochrany, územní platnost (pokud např. cestujete do zahraničí, vyžadujte celosvětovou platnost) a výši spoluúčasti.
Chcete se o pojištění odpovědnosti dozvědět více? Další informace najdete zde.
